Jakoby slušnost smrděla. Základní pokyn lidstva, tři P. Pozdrav, poděkuj a popros. Ne vždy jsou třeba všechny tři, ne vždy se dají použít alespoň dva, ale jeden, zásadní by se alespoň používat mohl.
"Já vám děkuji", skvěle, pak tedy, "Není zač", úsměv a jdeme se každý svým směrem. Je divné být slušný? Skoro to tak vypadá. Ne, slušnost není přežitek doby staré a ani divnost doby dnešní, je to kodex, myslícího a cítícího občana, člověka, bytosti.
Je to univerzální prvek komunikace, který jde přenést z verbální komunikace i do té neverbální, tedy do gest a mimiky. Přesto, jakoby to byl problém. Jsme-lo vyspělejší než zvířata, komunikujme verbálně, pokud někteří z nás ne, alespoň učiňte projev neverbální komunikace (gesto, mimika), v rámci komunikace, kterou už tak odbýváme, a kterou by vám ze svým zpracováním omlátilo i ono kuře paní domácí. Samozřejmě, že žertuji, zvířata co jsou "nadáni" mimikou a gesty jsou trochu jiná (kočky, šelmy, psi, vlci, opice).
Když to tak řeknu, i opice se vyjadřuje líp než někteří jedinci. Což je smutné, ale jasně vysvětlující, jak ve světě komunikace jsme tak blízko sobě, až jsme nakonec od sebe.
I zvířata jsou větší lidé než lidé. Jsme lidé, ne zvířata. Avšak v tomto směru, buďme raději zvířata.
Žádné komentáře:
Okomentovat