V nouzi si klamně vysvětlujeme realitu okolo psychické reality naší. Klamně vystupujeme k našim vnitřním vystrašeným já, které přesvědčujeme o tom, že skutečnost není tak negativní, ale mnoho negativnější než by se mohlo zdát. V nouzi jsme každý demagog, manipulující hlupáka uvnitř nás, že realita je daleko stinnější než si on sám může myslet, a že jediná naděje na záchranu, je jeho obětování, a to, i když je lež jím interpretované reality diametrálně odlišná od reality skutečné a všechna potřebná konání jsou mimo relevantní potřebnou nutnost, ku úspěšnému vyřešení přítomné nouze.
Tak jako v někdy osobní nouzi světu a jeho lidem bereme, tak v osobní výhodě světu někdy dáváme. Jak se ztrácíme, tak se nacházíme a jak moc nevíme, tak moc silný potenciál ku vědění máme. Pro využití výhody je třeba umět si definovat výchozí bod, cestu a cíl. Avšak pro využití nevýhody pro prospěch náš, je třeba více než jen pouhopouhá definice a využití bodu výchozího našeho, cesty a cíle.
V nevýhodě nedosahujeme možností jako ve výhodě což je pravda nad jistotu, která nám dává nutnost k zamyšlení, jak dosáhnou toho, kde už víme jak danou nutnost z naší vnitřní psychické reality a možnou nutnost z psychické reality jiné, přímo doléhající na psychickou realitu naší, vyřešit.
Řešením jsme však my sami, a to jak my samotní, tak i lidé okolo nás. Nejsme ničím než otázkou, definující sama sebou sebe, jako svou vlastní odpověď, jež je čím dál tím více relevantní ku sobě samé. A to právě , pokud jsme v rámci sobě samých vší počestností a pokud jsme v rámci upřímnosti a relevance našich odpovědí ryze činorodí.
V jakékoli nouzi se zamysleme, my lidé a lidstvo nejsme ničím jiným, než bolestivou chybou, dokonalého mechanismu jménem příroda, jež je tvořící dokonalost samu, tedy dokonalost z dokonalosti, které dovolí, aby byla dokonalostí samotnou ničena. Ničena, v rámci naděje, že se zrodí dokonalost posouvající přírodu, tedy výchozí dokonalost samotnou kupředu, což je značně nedokonalé samo o sobě, jelikož to narušuje premisu dokonalosti přírody jako takovou.
A proto apelujme sami na sebe, abychom měli relevantní, cituplnou a přesto logickou interpretaci nouze, z nichž vychází k rozdílnosti nutná interpretace bolesti, strachu, smutku a dalších negativních vlivů na nás samé. Každý člověk má unikátní pohled na daný prvek reality v němž může vidět minimálně dva pohledy, jež jsou třeba sobě navzájem opakem, a to definující škálu možností, jež leží mezi nimi. V nouzi neexistuje jen metaforický most, ze kterého bychom k ukončení nouze měli skočit a dole pod ním ukončit své životní snažení na oltář, dosud ku zbytečnosti pro nás samé, odžitého života, je tu však i možnost přejití mostu, což nás zavede do cest nových a nově utvářejících naši potenciální radost ze života, z nás samých a z lidí okolo nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat