Slabost, jako nejsilnější síla na světě
Jsme li sami respektováni a chráněni a možná i koneckonců milováni, jedinečností osoby jiné, je necitelné nečinit to samé téže osobě, to také však i v případě hnusí li se nám daná osoba. Jsme však lidé, někdy však nevím jestli být člověkem je chybou, nebo jestli chybovat je lidské, avšak jediné co nám zbývá je jistota toho, jak se chováme, tak cítíme a jak cítíme, tak přesně myslíme. I když možná, ne ? Nebo ano? Inu je však důležité si brát v potaz to, že i to nejsilnější přesvědčení může být naší největší chybou, proto přesně je chybovat lidské, ne proto, a to i když daný člověk neznamenal pro jeho stvořitele chybu, ale proto, že ne pro ostatní jsme chybní, ale to, že sami pro sebe můžeme být chybní, sami sobě neupřímní a tudíž chybou jako takovou, která je s možnou přirůstající slabostí silnější, či právě slabší a dle toho ovlivňující zbytečnost sebe sama a svého životního umístění.
Je tedy necitelné nebýt konatelem lidské vzájemnosti, což většinou konáme proto, že ten, který se dobývá do našeho soukromého osobnostního hradu, je ten co v něm již je, ale právě jako ten, který tam nechce být daným hradem, ne proto, že by se mu hnusil jen jako on, ale právě on, ona část mu připomíná právě tu část sebe sama, která je reprezentací zhnusení své vlastní osoby ze své vlastní osoby.
Proto, je možné, že některé lidi u sebe nechceme ne proto, že by byli hnusní, ale proto, že připomínají hnus nás samých, kterého se chceme zbavit, ne ho mít u sebe, a proto, jsme právě umocňovatelé oné slabosti, a to tím, že od slabosti sebe sama jako takové unikáme a štítíme se jí, není to strach, ale slabost vzdalující nás skutečně od nás samých. Chceme li umocňovat sílu čelme svým slabostem, děkujme jim, respektujme je, chraňme je a milujme, protože když jsou, jsou indikátorem a zároveň směrem, že je třeba se vydat daným směrem, to proto, abychom mohli být svou vlastní ryzostí a právoplatnou jedinečností své osoby, což je projevem toho, že jsme zdolali tu největší překážku, nejsilnější sílu táhnoucí ke dnu vše co by mělo k nebesům stoupat, svou vlastní slabost.
Žádné komentáře:
Okomentovat