Jsme sebe sama, když chceme být jako někdo jiný.
Jsme rádi, když můžeme chtít být něčím jiným, než sami jsme.
Dobou jsme nabádáni k tomu být chtít něčím jiným, než sami můžeme být.
Jsme schopni se vzdát nároku sama na sebe, pro potěšení ostatních, při ztrátě uvědomění toho, že ostatní náš život nežijí.
Způsobujeme civilizační zbytečnost napodobováním něčeho, co je v rozporu s naším vlastním přesvědčením, není však v rozporu s přesvědčením většiny, vyznávajíc povrchní hodnoty při poplivávání těch starých.
Na oltáři dějin. Na znehodnocení cti předešlého snažení. V rozporu s morálkou, ctností, správností a dobrem, činíme zlosti a neuvědomělosti sobě samým a sobě samým navzájem v nekonečném snažení o dosažení malichernosti, která nám dá oblíbenost v nicotnosti bytí.
Z neporozumění jednoho plyneme díky disrespektu do neporozumění druhého, přitom se nestydíme poničit vše co nám přišlo na pomoc odvrátit osobní dekadenci.
Nikdo nechápe to co ho přerůstá, protože neví, co vlastně vidí, pokud to co vidíme nám nedává význam jako bychom to neviděli, a proto lidé dnes již málo cení ctnosti, dobro, správnost, snahu a vlídnost.
Z vlastního strachu z vlastní prázdnoty ničíme své vlastní a přemlouváme, aby se na počest slabosti ku docenění skupiny, zbavili jejich osobní plnosti jež je jejich vlastní jedinečností.
Snažme se být lepší, než sami jsme, a přitom zůstaňme tím čím jsme, protože to, náš potenicál, je to kdo jsme, je skutečně to co máme, a tak jděme sami za sebou, všechno ostatní je malichernost.
Zatímco v nitru, již přesně víme kdo jsme, povrch zatím z nevědomosti toho kým je, je tím co mu ostatní nevědomci řeknou.
Žádné komentáře:
Okomentovat