Dokud nebudeme, tak jsme.
Dokud nebudeme, tak jsme. Budeme podle toho jací jsme nyní, to jací jsme nyní, je následnost toho, jací jsme byli. Proto je minulost ukryta v budoucnosti.
Jsme Alenka v říši jménem život, která je o nic méně chaotičtější než ta, kterou se nechala sama Alenka oplývat.
Jsme Alenka v říši jménem život, kde Alenka je ztráta sebe sama ve svém vlastním potenciálu a život po potenciálu dychtící Striga (příběh Zaklínače).
Jsme Bojovníci za naději, která dovede být díky strasti bytí překrásně beznadějná.
A tak na cestě za ideálem, který je nám nadějí, se stáváme snahou, která nás každým dalším snažením dostává k našemu ideálu, blíž k naší naději a je-li onen ideál,
skryt v nás samých a naděje komplexní naplnění potenciálu, jsme díky této snaze blíž sami k sobě, kde já splyne s já, abychom mohli být opět celistvá, jednotná a komplexní bytost.
Jsme páni i otroci, jsme bolest a uspokojení, jsme strach i odvaha, jsme síla i slabost.
Jsme život, v rámci jeho žití, plníme svou formu, která je více a více komplexní o dualitu bytí jako takovou.
Pro to, aby bylo krásné počasí, musí nejdříve být počasí nehezké, a když svítí moc dlouho slunce, víme, že bude následovat bouřka.
Smíření se s dualitou, tedy, s jejími výkyvy, nás činí moudrými, moudrost je však sama o sobě též oním výkyvem, není tudíž univerzální odpovědí, je ale odpovědí silnější, ale ne o nic víc než univerzálnost duality, tedy, meta-dualita (dle mě).
Meta-dualita, jakožto řídící třída duality je jen jedna, je to ona meta informace tak moc protlačovaná pop a jinou kulturou v a po roce 2012, tedy, "co dáme, to se nám vrátí", "jak je dobře, bude i špatně", ergo, výkyv nalevo, se rovná výkyv napravo. Dovolím si však ještě přidat, že i přes celkovou rovnost těchto výkyvů, máme každý odlišnou kombinaci, hloubku a rychlost výkyvů, tedy(KHR duality). Konečná informace z mého pozorování vycházející je ta, že ona dualita a její KHR, jsou meta-prvky formující naší formu, nás samé.
Dualitu je třeba přijmout jako naši součást.
Je třeba sebe sama nalézt, abychom mohli rozklíčit potenciál, který se v nás skrývá, nedopusťme abychom umírali mrtví. Chtějme a buďme živý, protože až když opravdu žijeme, bojíme se že to ztratíme, proto se bojíme smrti, i když se jí nebojíme, i když ji však nedáváme strach jako takový vnímáme ji jako rušitele života, toho, který žijeme, který milujeme, o který se bojíme, že ztratíme.
Žijeme abychom mohli umřít, umíráme, abychom se mohli narodit a rodíme se, abychom mohli žít.
Žádné komentáře:
Okomentovat