Zbytečnost zbytečnosti
Chceme-li opravdu růst, musíme se oprostit od zbytečnosti nás samých, a to právě od té zbytečnosti , která kráčí vůči nám samým a světu okolo nás.
Apelujme tedy na smyslnost nás samých za účelem oproštění se od své vlastní zbytečnosti, na cestě účelnosti a směrodatnosti našich životních cest.
Strop našich možností, možnosti našeho stropu
Každý jsme svým vlastním stropem, buď budeme do něj dále nesmyslně narážet, nebo ho posunutím svých vlastních cílů posuneme, čímž způsobíme i posun naších vlastních možností a kupředu posunutím svých vlastních možností posuneme i sami sebe.
Jsme sami sobě cílem, na cestě posunutí našeho vlastního stropu, a to do cíle jménem navýšení svých vlastních možností. A jestli budeme mít stále vůli posouvat svůj strop možností, jsme sami sobě možností nekonečnou.
Jsme svým vlastním stropem, posunutím nás samých posuneme i rozsah našich možností v místnosti jménem bytí.
Velkolepost je skvělá, stejně jako velkolepost ducha, myšlenek a bytí. Avšak velkoleposti bez správného usazení není nic jiného než zkoušení o zbytečnosti, což je samo o sobě zbytečné. Proto jestli můžeme-li být, jsme velkolepí, apelujme na správné nasměrování a usazení oné velkoleposti našich osob, našeho konání, našich myšlenek i bytí.
Místo růstu, může přijít propad, místo obohacení, škoda a místo řádu, chaos.
Každý jsme velkolepá, jedinečná subjektivní forma objektivní reality, ke které máme subjektivní vztah jako ona k nám ten objektivní. Každý v rámci své vlastní formy můžeme naplnit potenciál nejen své formy, ale i té části objektivní reality, ve které je naše forma jedinečná.
Činmě tedy v rámci své vlastní velkoleposti za účelem transcendence naší formy, vůči realitě, která nám je stropem a jejíž růst je zároveň bojem prosti zbytečnosti a činěním neustálého rozšiřování možností formy naší, a hlavně vůči realitě objektivní. V rámci své velkoleposti buďme jedineční, abychom mohli uplatnit neustálým navyšováním sebe sama nekonečnost, nekonečnost sebe sama se zacílením na svou vlastní jedinečnou velkolepost.
Jsme nekoneční díky svým vlastním možnostem. Jsme sami svou vlastní nekonečnou možností.
Všichni jsme jedineční
Akorát každý jinde.
Velkolepost je skvělá, stejně jako velkolepost ducha, myšlenek a bytí. Avšak velkoleposti bez správného usazení není nic jiného než zkoušení o zbytečnosti, což je samo o sobě zbytečné. Proto jestli můžeme-li být, jsme velkolepí, apelujme na správné nasměrování a usazení oné velkoleposti našich osob, našeho konání, našich myšlenek i bytí.
Místo růstu, může přijít propad, místo obohacení, škoda a místo řádu, chaos.
Každý jsme velkolepá, jedinečná subjektivní forma objektivní reality, ke které máme subjektivní vztah jako ona k nám ten objektivní. Každý v rámci své vlastní formy můžeme naplnit potenciál nejen své formy, ale i té části objektivní reality, ve které je naše forma jedinečná.
Činmě tedy v rámci své vlastní velkoleposti za účelem transcendence naší formy, vůči realitě, která nám je stropem a jejíž růst je zároveň bojem prosti zbytečnosti a činěním neustálého rozšiřování možností formy naší, a hlavně vůči realitě objektivní. V rámci své velkoleposti buďme jedineční, abychom mohli uplatnit neustálým navyšováním sebe sama nekonečnost, nekonečnost sebe sama se zacílením na svou vlastní jedinečnou velkolepost.
Jsme nekoneční díky svým vlastním možnostem. Jsme sami svou vlastní nekonečnou možností.
Žádné komentáře:
Okomentovat