Koloběh vzestupu a pádu

Aneb jak jsme silní

Jsme silní, tak jak jen dokážeme připustit, zvládneme to, co si jen dokážeme představit, což není smělé a nepromyšlené tvrzení o skutečnosti,
ale podmíněná definice pravidla života, že když si to ono, cokoli dokážeme představit, lez toho dosáhnout, protože svým vlastním duševním, teoretickým
snažením vytváříme možnost, která příkladem k našemu praktickému já, které svým konáním může díky tomu dosáhnout a dosáhne možnosti, plánu, který si svou
myslí, vytyčíme.
Proto se říká, že jsme nekoneční, ergo jsme koneční tak jak připustíme a stejně, tak jak připustíme, jsme nekoneční. Jde o připuštění, které činíme v naší mysli.
A právě proto lze o lidské povaze a konání, smýšlení a cítění říct, že jsme jenom tak nekoneční, jak dovede naše konečnost v rámci nekonečnosti připustit.

Tak využijeme potenciál

To jsou možnosti, které definujeme svou představou a chutí, potenciálem a prací s ním.
Je tu však pak dále čest k nám samým, a to moudrost činu zprostředkována chutí mít chuť konat, tak jak v rámci smýšlení definujeme sebe sama, cestu nás samých, náš cíl a možnosti nás samých, možnosti dané cesty a možnosti daného cíle.
Myslím zkrátka cestu, například chodník, definuje její šířku a výšku, zbarvení, druh a délku, to jací jsme, jsme my kráčející po cestě do cíle, který je tak tak blízko, jak se k němu dokážeme přiblížit.
Je převelice zajímavé pohlížet na sebe sama jako na chodce, či na tvořiče své vlastní životní cesty a cíle.
Když jdeme po cestě, u které víme třeba jen obrazně kudy musíme jít, abychom někam došli, kde "kam", je nám alespoň mlžně známým a kýžený cíl je třeba chápat skutečnost, že
pokud nebudeme schopni využít potenciál z i klidně v celku jasně definované cesty a cíle, je kráčení po dané cestě kam danému cíli cesta poloprázdná a nekomplexní. Ovšem pokud tato cesta sama o sobě není cestou k získání potenciálu určité cesty, která je v možném očekávání k našim osobám, pak se pohled i jeho vážnost mění.
Je velice důležité v časech dobrých, myslet na časy špatné. A to proto, abychom mohli v časech špatných, děkovat časům dobrým.
Proto bychom měli na cestě, po které jdeme k cíli, ke kterému dojít chceme s osobami, se kterými do cíle dojít chceme řešit, pokud nám to samotná cesta dovoluje,
využití potenciálu dané cesty, protože jak je nám známo, spousta osob, "pletoucí z hovna bič", má mnohdy větší úspěch za využití takřka ničeho, než ti, kdo s takřka se vším neumí vůbec zacházet, s čímž zároveň oproti těm co to umí, silně schází.


Nemusíme činit jak nechceme, můžeme činit jak potřebujeme a z potřeby nám vychází vlastně i to, co bychom mohli chtít.
Stejně jako, že nemusíme činit jak musíme, protože z toho, že učiníme nebo neučiníme co musíme, můžeme přijít na to, co vlastně chceme.